Spánek a sny

Tradice oddělovala spánek od snů: polštářek s levandulí měl přinést klidnou noc, meduňka a heřmánek večerní ticho, a sny se vykládaly ráno u stolu. Bylina tu byla součástí přechodu mezi dnem a nocí — vůně, teplý šálek, zhasnutí.

Katalog u tématu vede sedm domácích druhů: heřmánek, kozlík, levanduli, lípu, meduňku a obě máty. Čtyři z nich — heřmánek, levanduli, lípu a meduňku — vede i u tématu spánek, kozlík a máty jsou tady navíc; tahle stránka je o večerním rituálu a o snění, praktická část o nespavosti je tam.

Sny mají všichni každou noc, i ti, kdo si je nepamatují; pamatování závisí na tom, ve které fázi se člověk probudí. Živější sny po vysazení alkoholu, léků na spaní nebo antidepresiv jsou známý a přechodný jev, ne znamení.

Levandulová vůně má několik malých studií na kvalitu spánku, kozlík u nespavosti data rozporná; nic z toho se netýká obsahu snů. Výklad snů je kulturní praxe s dlouhou historií, ale žádná metoda výkladu nemá doklad, že by o člověku říkala něco, co by nevěděl.

Sny, při kterých člověk křičí, kope nebo vstává a partner se ho bojí, patří k neurologovi: „přehrávání snů“ může předcházet neurologickému onemocnění o roky a dá se vyšetřit ve spánkové laboratoři. Noční děsy u dětí vypadají hrůzně, ale dítě si je ráno nepamatuje a většinou samy odezní.

Opakující se noční můry po těžké události patří k psychologovi, zvlášť pokud se člověk bojí usnout. Hlasité chrápání s pauzami v dechu a únava přes den je spánková apnoe — vyšetření, ne polštářek. Kdo bere léky na spaní nebo psychiku, nepřidává kozlík ani jinou bylinu bez porady.