Strach a usínání

Strach ze tmy a z ticha před usnutím znaly děti i dospělí odjakživa; tradice odpovídala tím, co drží: zapálená svíčka, teplý nálev, někdo vedle. Bylina byla součástí uklidňujícího zvyku, ne jeho podstatou — heřmánek a lípa v hrnku, levandule pod polštářem.

Katalog tu vede šest druhů: heřmánek, levanduli, lípu, meduňku a dva jihoafrické čaje bez kofeinu, rooibos a honeybush. Seznam vznikl jako průnik témat spánek a úzkost, tedy z bylin, které katalog vede u obou; není to tradiční sada „proti strachu“, a text to nemá předstírat.

Úzkost před usnutím je z pohledu výzkumu smyčka: člověk se bojí, že neusne, a právě to ho drží vzhůru. Doložený postup je kognitivně-behaviorální terapie nespavosti — vstávat z postele, když spánek nepřichází, stejný čas vstávání, žádná obrazovka — ne další látka.

Levandulová vůně a heřmánkový nálev mají malé studie na subjektivní zklidnění; rooibos a honeybush nemají žádné, jsou tu jako večerní nápoj bez kofeinu. Kofein po poledni a alkohol večer mají na usínání víc doloženého vlivu než všech šest bylin dohromady.

Strach z usínání, který se vrací po těžké události — nehodě, ztrátě, násilí — spolu s nočními můrami a stálým napětím, je obraz, který patří psychologovi. Trauma se léčí a odkládání ho neléčí.

Panika v noci s bušením srdce, dušností a pocitem, že člověk umírá, patří na vyšetření kvůli srdci a potom k psychiatrovi nebo psychologovi; obojí má účinnou léčbu. Dítě, které se bojí usnout dlouhé týdny, si zaslouží rozhovor s pediatrem, ne heřmánek navíc. Kdo bere anxiolytika nebo léky na spaní, bylinu nepřidává bez porady.