Komfort uší

„Něco do ucha“ patřilo k lidové medicíně odjakživa — teplý olej, cibulový zábal, pára z bylinného nálevu. Dnešní pohled je opatrnější: do zvukovodu nic nekapat, dokud lékař neviděl bubínek, a tradici brát jako teplo a zábal zvenčí, ne jako kapky.

Katalog vede šest domácích druhů: bez černý, diviznu, jitrocel, mateřídoušku, meduňku a tymián. Divizna je tradiční surovina olejových kapek, bez, mateřídouška a tymián jsou klasické „nachlazeninové“ byliny — ucho se v tradici bralo jako součást rýmy, což je z pohledu anatomie správně.

Většina bolestí ucha u dětí i dospělých souvisí s rýmou a tlakem ve středouší a odezní sama do dvou tří dnů; doložené je tlumení bolesti běžnými analgetiky a čas. Kapky jakéhokoli druhu jsou při prasklém bubínku nebezpečné, a to, zda je bubínek celý, doma nepoznáš.

U diviznových olejových kapek existují malé studie u dětského zánětu středouší, srovnatelné s anestetickými kapkami; jde ale o lékárenský přípravek a o stav, který předtím viděl lékař. Vatové tyčinky do zvukovodu ucho čistí méně, než mu škodí.

Náhlá ztráta sluchu na jednom uchu, i bez bolesti, je stav na ORL do 24–48 hodin — část příčin se dá léčit jen včas. Silná bolest s horečkou, výtok z ucha, otok za uchem nebo ochablost obličeje na jedné straně patří k lékaři hned.

Bolest ucha u dítěte do dvou let, která trvá přes dva dny, opakované záněty nebo šelest a závratě s poruchou rovnováhy patří k lékaři. Pokud z ucha teče nebo bubínek někdy praskl, nekapej do něj nic — ani olej, ani nálev, ani „lidové kapky“.