Po štípnutí hmyzem

Po štípnutí dělala tradice to, co dělají děti na louce dodnes: rozmačkaný list jitrocele na místo, chladný obklad, pak nechat být. Byliny tu jsou zevní, čerstvé a okamžité — jde o zvyk z chůze venku, ne o lékárničku.

Katalog vede sedm domácích druhů: oba jitrocele, heřmánek, měsíček, hluchavku bílou, levanduli a meduňku. Jitrocel je klasika na cestě, měsíček a heřmánek do domácí masti, levandule vůní odháněla hmyz z ložnice.

Reakce na štípnutí je lokální zánět a to, co ji doloženě mírní, je chlad, případně protisvědivá nebo kortikoidní mast z lékárny; svědění se zhoršuje škrábáním, ne nedostatkem byliny. Že rozmačkaný list chladí a zaměstná ruce, je pravda; víc data nenabízejí.

Repelenty na bázi bylinných silic, včetně levandulové, mají v testech kratší a slabší účinek než DEET nebo ikaridin. Doma to znamená: na zahradě večer levandule na stole, na cesty do tropů repelent z lékárny.

Otok rtů, jazyka nebo hrdla, dušnost, kopřivka po celém těle, závrať nebo mdloba během minut po štípnutí — to je anafylaxe, volej 155 a použij adrenalinové pero, pokud ho člověk má. Kdo tak reagoval jednou, patří k alergologovi.

Štípnutí do úst nebo krku, zarudnutí, které se po dvou dnech šíří a je horké, horečka po klíšťovi nebo kruhová vyrážka kolem místa přisátí patří k lékaři. Přisáté klíště vytáhni co nejdřív pinzetou nebo kartou — bez oleje, bez byliny, bez kroucení.