Sezónní alergická nepříjemnost

Kýchání a slzení v době kvetení trav znala tradice jako „senný chlad“ a odpovídala tím, čím na každou rýmu: vlažným výplachem, párou, slizovitým nálevem na podrážděný krk. Alergie jako pojem přišla až s 20. stoletím.

Katalog u tématu vede sedm domácích druhů: oba jitrocele, sléz, bez černý, mateřídoušku, meduňku a rozmarýn. Jitrocel a sléz jsou slizovité byliny na krk a kašel, bez a mateřídouška klasické „nachlazeninové“ druhy — tedy sada na příznaky, ne na příčinu.

Pylová alergie je reakce imunitního systému a to, co ji doloženě mírní, jsou antihistaminika, nosní kortikoidy, výplach nosu solným roztokem a u vybraných lidí alergenová imunoterapie. Vyhýbání pylu — zavřená okna, umytí vlasů večer — je nudné, ale funguje.

U bylin této sady jsou data laboratorní a tradice se týká úlevy krku a nosu, ne alergické reakce samotné. Med z okolí a „místní pyl“ jako lidová desenzibilizace nemají doklad a u dětí do jednoho roku je med přímo nevhodný.

Otok rtů, jazyka nebo hrdla, dušnost, sípání, kopřivka po celém těle a pocit slabosti či mdloby po jídle, štípnutí nebo léku jsou anafylaxe — 155 a adrenalinové pero, pokud ho člověk má. Bylina v tu chvíli nemá žádnou roli.

Sezónní příznaky, které se rok od roku horší, noční kašel nebo dušnost při námaze patří alergologovi, protože pylová alergie může přejít v astma. Trvale ucpaný nos jen na jedné straně nebo krev z nosu patří na ORL.