Posvátné rostliny

Posvátná rostlina je taková, kterou kultura spojila s božstvem, místem nebo obřadem tak pevně, že se z ní stalo znamení: neem jako sídlo bohyně Šítaly, aksamitník na oltářích Dne mrtvých, vanilka jako dar aztéckým bohům, diktam na skalách Diktynny. Rostlina tu nic nedělá — něco znamená.

Katalog u tématu vede šest druhů ze tří kontinentů: agáve a aksamitník z Mexika, vanilovník ze Střední Ameriky, neem z Indie, pandan z jihovýchodní Asie a dobromysl krétskou z Řecka. Každý záznam na kartě uvádí, čí tradice mluví a z jakého zdroje; katalog tradice zaznamenává, nepřebírá je.

Posvátnost rostlin zkoumá etnobotanika a religionistika a její poznatek je prostý: posvátné bývají druhy, které byly pro společenství životně důležité — jídlo, opojný nápoj, lék na rány, vůně v chrámu. Sakrální status často chránil zdroj, který se nesměl vyčerpat.

Farmakologie tu má vedlejší roli. U části posvátných rostlin je účinná látka známá (chemie agáve, vanilky, neemu), ale posvátnost z ní neplyne — aksamitník je posvátný barvou a vůní, ne složením. Kdo z posvátnosti odvozuje léčivost, zaměňuje dvě různé věci.

Přebírat rituály cizí kultury bez jejího svolení a kontextu — prodávat „aztécký obřad“ s vanilkou nebo „indickou očistu“ neemem — není úcta, ale spotřeba. Katalog uvádí zdroj a kulturu proto, aby čtenář věděl, komu tradice patří.

Posvátné rostliny se často vyskytují v obřadech s omamnými látkami; ty do tohoto katalogu nepatří a text o nich záměrně nemluví. A žádná rostlina, jakkoli posvátná, nenahrazuje léčbu — rituál a lékař se nevylučují, dokud rituál není důvodem k lékaři nejít.