Pokožka

Péče o pokožku je v evropských herbářích téma vnějšího užití: obklad, oplach, mast z olejového výtažku. Jitrocel, měsíček, sléz a kostival se v této roli objevují po stovky let a tradice u nich mluví o zklidnění a „stahování“, ne o léčbě rány.

Katalog k tomuto tématu drží patnáct druhů a míchá dvě vrstvy: středoevropskou (jitrocel, kopřiva, řebříček, sléz, měsíček) a přinesenou (aloe, azadirachta, houttuynie). Bezpečnostní poznámky se mezi nimi liší podstatně, proto je má každá bylina na vlastní kartě a ne tady.

Doložení se láme na přípravku, ne na druhu. Standardizovaná mast a domácí nálev ze stejné rostliny nejsou srovnatelné množstvím účinných látek ani čistotou, takže studie provedená s jedním neříká nic o druhém. U jednotlivých bylin proto najdeš úroveň důkazů zvlášť.

Druhá věc, kterou tradice neřeší: porušená kůže je vstupní branou pro infekci. Domácí obklad není sterilní, a čím větší nebo hlubší je poškození, tím méně je to otázka byliny.

Šířící se zarudnutí, teplá a napjatá kůže, hnis nebo horečka znamenají infekci — ta se neřeší obkladem, ale vyšetřením, často antibiotiky.

Samostatně nech posoudit ránu, která se nehojí týdny, poranění u diabetu nebo poruchy prokrvení, kousnutí zvířetem a každou novou nebo měnící se pigmentovou skvrnu. Atopický ekzém a psoriázu v léčbě bylinami nenahrazuj — doplnit je můžeš po dohodě s dermatologem.