Smutek a splín

Splín je slovo z doby, kdy se smutek ještě neměřil dotazníkem: šedé odpoledne, chuť nic nedělat, únava bez příčiny. Tradice s ním nezacházela jako s nemocí, ale jako s počasím — něčím, co přejde, když se člověk zahřeje, nají a vyspí.

Katalog tu vede devět druhů. Šest z nich — heřmánek, levandule, lípa, meduňka, rozmarýn, třezalka — je tatáž evropská sada jako u kolísavé nálady a traumatu (jen šalvěj tu chybí); k ní přibyla fialka trojbarevná a dvě rostliny z jiných tradic, damiána a vanilovník. U vanilky a damiány jde o vůni a příjemnou chuť, ne o lidové „léčení smutku“.

Hranice mezi splínem a depresí je klinická, ne jazyková: deprese je stav, který trvá týdny, bere schopnost mít z čeho radost a mění spánek i chuť k jídlu. Na ni existují léčby s doloženým efektem — psychoterapie a antidepresiva. Na splín existuje hlavně čas, světlo a lidé.

Třezalka má u mírné deprese klinické studie, ale zároveň nejvíc doložených lékových interakcí ze všech bylin v katalogu; je to důvod, proč ji nikdy nebrat vedle antidepresiv, antikoncepce nebo léků na ředění krve bez lékaře. Ostatní druhy sady stojí na tradici a vůni, ne na datech.

Dva týdny, kdy nic netěší, ráno je nejhůř, spánek se rozpadá a člověk se stahuje od lidí — to je čas jít k praktickému lékaři nebo psychologovi, ne čekat na lepší počasí.

Myšlenky na to, že by bylo lepší tu nebýt, jsou důvod zavolat hned: Linka první psychické pomoci 116 123 funguje nonstop, v ohrožení života volej 155. Bylinný nálev může být součástí večera, ale nikdy tím, co rozhodnutí odloží.